Historie obce

Předpokládaný vznik obce Bídnice, jak byly původně Hubenice nazývány, je ve 14. století. V této době stála ve vsi zřejmě větší zemědělská usedlost, či dokonce tvrz a to zhruba v místech, kde je dnes č.p. 5. Předpokladem pro toto tvrzení je nezvyklé situování objektu více do středu vsi, na rozdíl od ostatních, a pole ležící za ním má větší výměru než ostatní. Je dost možné, že se jednalo o menší šlechtické sídlo. Dokladem je i archeologický nález z roku 1956, kdy zde byly objeveny dva zlomky kachlů a fragment keramické pánve původem z konce 15. a začátku 16. století.

První písemný doklad o existenci naší obce se datuje k roku 1395 a jedná se o zmínku zaplacení desátku od obce Bídnice kostelu v Libčanech. Další písemný doklad je z roku 1454, kdy vznikl majetkový spor v obcích Omlen, Mileč a Hubenice po úmrtí několika zdejších usedlíků.

Prvním zmiňovaným vlastníkem obce Hubenice je, podle kronikáře místní kroniky, zeman Prokop z Prav, který obec prodal v roce 1414 panu Václavovi z Čečevsi. Po husitských válkách je jejich majitelem Vilém z Pernštejna a v roce 1560 koupil panství pardubické, tedy i Hubenice, císař
Ferdinand I.

V roce 1680 došlo k pozdvižení pardubického lidu, protože nebylo uleveno robotě, jak bylo slíbeno. K této rebelii se přidali i Hubeničtí a táhli na Pardubický zámek, kde si vymohli spravedlnost. Poslední záznam z této dávné doby uvádí, že v roce 1777 měla obec 8 čísel, ve kterých žily rodiny třech domkářů, čtyřech celoláníků a jeden vyměnkář.

Za první světové války bylo povoláno k vojenské povinnosti 28 občanů, z nichž se jich zpět osm nevrátilo – Josef Kmoníček, Oldřich Heneberg, Stanislav Heneberg, Jan Heneberg, František Tamchyna, Josef Horyna, Vincenc Horyna a Jaroslav Doležal. Na jejich památku byl v centru obce postaven v roce 1919 památník, který je nejstarší v okrese.

Důležitým datem v historii obce je 25. srpen 1922, kdy se na návrh Františka Pechánka, syna rolníka v Hubenicích, usnesl obecní výbor o zakoupení Obecní pamětní knihy v ceně nejvýše 300,- Kč. František Pechánek je zároveň zvolen prvním hubenickým kronikářem. On sám tuto funkci vykonával pouze dva roky, protože se v roce 1924 oženil a odstěhoval.

V období mezi světovými válkami byla vybudována spojovací silnice mezi obcemi Osice a Lhota pod Libčany, na kterou Hubeničtí přispěli částkou 60.000,- Kč. Poté se začala přestavovat připojovací cesta do Hubenic. Obyvatelé okolních vesnic tehdy tvrdili: ,,Do Hubenic nepůjdem, tam bychom se utopili.“ Ta původní byla totiž štěrková a nízko položená, takže při dešti změnila náves v močál. V roce 1926 je při jejím budování zároveň upravena náves a jsou zde položeny obrubníky, které se staly místní chloubou, protože ty jsou do té doby pouze ve velkých městech. V roce 1922 dostal Alois Votava povolení provozovat hostinec s trafikou, ale jeho trvání nebylo dlouhé, jen do roku 1937. Hrdost Hubenických tím ale velmi utrpěla, protože bez hostince byli, podle kroniky, všem pro smích. Z této doby jsou i první zmínky o místním hasičském sboru – v roce 1935 je postavena hasičská zbrojnice a v roce 1937 zakoupena hasičská stříkačka.

Události těžkých válečných let začínají v roce 1938, kdy je při všeobecné mobilizaci na obranu státu povoláno celkem pět mužů a obec vypomáhá i dodáním třech koňů k vojenským účelům. Všichni se ale vrátili smutně zpět. První kontakt místních s německými okupanty proběhl 15. března 1939, kdy vozy Wermachtu projížděly obcí směrem k Trávníku. Pro lidi nastalo období zvýšených dodávek zemědělských výrobků, masa a hlavně neustálých kontrol. Všichni ale drželi při sobě a ze všech sil si pomáhali. Za druhé světové války bylo z obce odvedeno celkem šest občanů na nucené práce. Jaroslav Šťovíček, Jiljí Horyna, Miroslav Černý, Bedřich Ráliš a Alois Votava se šťastně vrátili zpět, jen Jan Peřina se v Polsku nakazil tyfem a následně zemřel. Fronta ale volala po další výpomoci a tak byl z obce odveden jeden kůň a jediný místní vůz s korbou. Na mále měl i zvon z místní zvoničky, který musel být odevzdán. Naštěstí neměl dostatečnou váhu, a tak byl zase vrácen zpět. Obyvatelé obce také zažily tři nálety spojeneckých vojsk, které byly mířeny na průmyslové závody v Pardubicích. Nejrušněji bylo v obci na sklonku války. Na čas se zde ubytovalo osm rodin Němců prchajících na západ, kterým muselo být pomoženo, a odevzdány potravinové lístky. Těsně před koncem války prošel vesnicí transport zajatců. Asi patnácti z nich se podařilo utéct a schovávali se v okolí. Jeden z nich – Rus, byl nemocný a ukrýval se v obci u rodiny Dědičovy až do osvobození. Po návratu domů poslal do obce z vděčnosti několik dopisů a fotografií. Revoluční květnové dny 1945 se projevily i u nás. Lidé z okolních obcí včetně Hubenic se vydali osvobodit zajatce v Libčanech. Přítomní Němci byli 5. 5. odzbrojeni, ale už 6. 5. museli naši složit zbraně pod pohrůžkou bombardování obce. Celá akce se obešla bez ztráty na životech. Na závěr tohoto temného období je v kronice doslova uvedeno: ,,Stálé nebezpečí vedlo občany ke krásné svornosti a nebylo u nás nespolehlivých jedinců.“

Hned po válce se v naší obci vše točí kolem vybudování vodní nádrže, na kterou obec dostala velkou dotaci a která byla v roce 1949 dokončena. Ačkoliv rok 1947 poznamenalo katastrofální sucho, hubeničtí zemědělci splnili stanovené dávky na 100% a za to dostali poukaz na motocykl. Politické změny po Únoru 48 způsobily odvolání dosavadního předsedy MNV Josefa Pechánka a dosazen byl František Minařík. Kronikářem byl zvolen Josef Dědič, který zároveň doplnil informace o válečných letech. Organizace KSČ postavila u křížku vývěsní tabuli, a i když bylo již dlouho zažádáno, nebyla v obci zřízena telefonní ústředna pro velký zájem větších obcí. Zrušena byla také žádost o vysazení Vánočního stromu republiky, protože měl mít charitativní funkci a té údajně nebylo v obci potřeba. Na žádost místních zastupitelů přechází Hubenice od 1. 6. 1949 z regionu Pardubice pod region Hradec Králové.

Život obce v padesátých letech byl poznamenán hlavně kolektivizací. Na základě neplnění dodávek je největšímu sedlákovi v obci Josefu Voltrovi zabrán statek a s celou rodinou je násilně vystěhován na Strakonicko. Návrat zpět mu byl umožněn až v roce 1964. Druhý největší statkář Václav Voltr byl ze stejného důvodu uvězněn a rodina měla být také vystěhována, což se nakonec neuskutečnilo, protože se za ně postavila celá obec. Ačkoliv o tom zdejší zemědělci původně nechtěli ani slyšet, bylo
13. 8. 1957 založeno JZD Hubenice. Toto založení mohlo být provedeno až poté, co se podařilo přesvědčit Aloise Votavu, a pak se přidala většina ostatních. Fakticky byla kolektivizace dokončena až v roce 1964, kdy si poslední soukromí zemědělci „dobrovolně“ podali žádost o vstup do JZD. V roce 1953 zemřel poslední zvoník a tím bylo ukončeno zvonění v obci. V této době zde byla také vybudována kanalizace, vyasfaltována silnice, uvedeno do provozu veřejné osvětlení. Na své si přichází také hasičský sbor, kterému je zavedena elektřina do zbrojnice a jsou zakoupeny alespoň nové hadice, ačkoliv původně žádali o novou stříkačku místo stávající ruční. V této době žila naše obec čilým kulturním životem. V roce 1959 do Hubenic zavítala delegace hrdinů z Leningradu, probíhají zde velké oslavy MDŽ a jako perlička – mládeži ze Sedlice je zakázáno koupání v rybníku, protože se nechovají slušně ke starším občanům.

Šedesátá, sedmdesátá i léta do revoluce roku 1989 jsou velmi činorodá. Co se týká společenského, kulturního a budovatelského života, tak dochází k opravě pomníku padlých a zvoničky. Je pořízena nová návěstní tabule. V roce 1965 je zřízena autobusová zastávka na znamení a v obci je vysázeno 20 lip. Je provedena meliorace pozemků. V roce 1966 je založena skládka materiálu v dolíku u lesíka. V obci je vytvořen seznam lidí s nízkým důchodem, což se týkalo šesti osob. Od začátku šedesátých let do Hubenic dojížděla dvakrát týdně pojízdná prodejna s potravinami a v této době i šestkrát ročně prodejna s textilem. Sousedé se scházejí na pálení čarodějnic, které je poprvé zaznamenáno v roce 1966 ,,Na hájkách“, ale už následující rok se přesunulo do prostoru ,,Na vrchách“ a je doprovázeno hrou na harmoniku. Tak to trvá do roku 1983, kdy jsou čarodějnice přejmenovány na Ohně míru. Předvánoční čas je od roku 1973 zpestřen rozsvícením vánočního stromu u Votavů a po několikaleté pauze je znovu obnoven v roce 1983 na zahradě u Kmoníčků.

Nedílnou součástí historie obce je i organizace ČSPO. Je provedeno oplechování hasičské zbrojnice. V roce 1965 v obci proběhlo první okrskové cvičení a za jeho vzornou organizaci obdrželo místní ČSPO čestné uznání. V šedesátých a sedmdesátých letech se členové zúčastňovali okrskových cvičení, kde pravidelně obsazovali první místa. Jako poděkování MNV za vzornou činnost je jim v roce 1967 předplacen časopis Požární ochrana.

V šedesátých letech zažívá místní JZD krušné časy. Potýká se s nedostatkem pracovníků, a proto vedení zažádalo, aby místní obyvatelé pracující v průmyslových závodech byli přeloženi do JZD. Výsledkem však byla pouze změna patronátního závodu. Stávající Dřevotvar Kukleny vystřídal závod Drogerie Hradec Králové. Jeho pomoci bylo využíváno opravdu v hojné míře formou brigád. V roce 1967 zástupce ONV jedná s místními družstevníky o sloučení s JZD Lhota pod Libčany. To bylo jednohlasně zamítnuto. V tomto roce zemřel p. Dolanský, dlouholetý starosta a předseda JZD. Dny existence ovšem sečetl tzv. Hradecký program, na jehož základě došlo 2. 2. 1971 ke sloučení s JZD Lhota pod Libčany, již bez jakéhokoli jednání s místními družstevníky. Poslední dozvuky byly v roce 1983, kdy zde byl zrušen kravín a odchov telat.

Převratný rok 1968 byl pro obec výjimečný tím, že v prostorách místního MNV proběhla vzpomínková akce k 50. výročí zvolení prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka. Zároveň v tomto roce začaly práce na vybudování nové úřadovny MNV, která byla dokončena v následujícím roce. První schůze se zde konala 1. 11. a jako nejdůležitější bod bylo první veřejné rokování o plánované dálnici. Zajímavá a nepříjemná událost se stala v roce 1971, kdy došlo ke zpronevěře peněz v pobočce Státní spořitelny v Sedlicích,
a proto musela proběhnout kontrola vkladních knížek všech občanů. Jako poslední počin k rozkvětu obce pod vedením místního MNV je v roce 1975 zprovozněn obecní rozhlas a pak už od
1. 1. následujícího roku ukončuje svou činnost na příkaz vyšších stranických míst a dochází ke sloučení MNV Lhoty pod Libčany, Hubenic a Poliz s tím, že vše spadá právě pod prvně jmenované. V roce 1986 umírá ve věku 86 let dlouholetý předseda MNV a kronikář p. Minařík.

Porevoluční doba je dobou nových možností a plánů, které se z velké části podařilo uskutečnit. Pro rozvoj obce bylo nutné zrekonstruovat a zesílit elektrickou síť, plynofikovat, zavést kanalizaci, domluvit svoz domovního odpadu a zároveň zrušit skládku v dolíku u lesíka. V roce 2004 proběhlo historicky první obecní referendum, ve kterém se rozhodovalo o budoucnosti obecní nádrže. Podle jeho výsledku byla téhož roku zavezena. V tomto období není zapomenuto ani na děti – v roce 2005 vybraná firma staví na návsi dětské hřiště, které je později doplněno trampolínou.

Do dění obce se aktivně zapojují i hasiči. Vylepšují a modernizují své kompletní vybavení, rozrůstá se počet aktivních členů, organizují obecní brigády, které zkrášlují obec. Opět se zde konají okrskové soutěže spojené se zábavou.

Čile se rozrůstá i kulturní život. Obecní komise zorganizovala v roce 2007 první Svatomartinskou zábavu, která proběhla v Osicích, následující dvě se již konaly ve Lhotě pod Libčany. Do konání těchto zábav se zapojila prakticky celá obec, hlavně co se týče tomboly. Bohužel na té poslední byla už účast tancechtivých slabá, a proto se od organizování dalších upustilo. Obyvatelé obce se pravidelně scházejí u Rozsvícení vánočního stromku, do kterého se zapojují i místní děti kulturním programem, a to již od roku 2013. Stejně oblíbené je i vítání jara v podobě pálení čarodějnic za rybníkem.

Na závěr bych chtěl uvést několik čísel o měnícím se počtu obyvatel během historie, aby si každý udělal představu, které období bylo pro obec nejlidnatější.

1494 – 5 obyvatel

1938 – 130 obyvatel

1978 – 74 obyvatel

2019 – 99 obyvatel

Zpracoval Petr Kaštánek

(čerpáno z Pamětní knihy obce Hubenice a Jan Skala: Zaniklá středověká sídliště na toku řeky Bystřice v oblasti Urbanické brázdy)